O mně

Michaela Kochanová - majitelka značek Cosm´etika a Cosmetikabio

portrét s produkty01

Profesí jsem zemědělský inženýr – rostlinolékař. Studiem a prací v zemědělství jsem strávila osm let. V té době jsem pochopila, jak moc mi nevyhovují některé konvenční postupy. Přístup člověka ke zvířatům, k životnímu prostředí, k sobě samotnému a k ostatním lidem. Vždy jsem trochu tíhla k alternativním věcem. 

Ale začnu od začátku.

Žiju v Litvínově, v severních Čechách. Brzy po čtrnáctých narozeninách jsem se rozhodla, že se stanu vegetariánem. Bylo to z etických důvodů. Začátky vegetariánství byly těžké. Ještě dítě, navíc jediný vegetarián v rodině. V roce 1994, kdy vegetariánství snad téměř neexistovalo. Možná podobně smýšlející lidé byli, ale nejspíš to museli tajit. Když jste to na sebe řekli u lékaře, tak jste se dozvěděli, že přestanete růst (nesmysl, už jsem dávno nerostla), že budete hloupí, že se vám stane tohle a tamto. Zkrátka na vegetariána čekalo nepřeberné množství poruch a nedostatků. 

Navzdory všem předpovědím, dnes už vím, že zcela směšným a nesmyslným, jsem absolvovala gymnázium a šla studovat zemědělskou univerzitu. Pro vegetariána dost nepředstavitelné. Na škole jsme se učili předměty jako anatomii, fyziologii, chovy zvířat, včetně názorných ukázek přímo v terénu. Ale i když nejde konkrétně o zvířata, tak už jen ty monokultury v zemědělství jsou proti přírodě. Jakékoli pěstování polních plodin rovná se znásilňování přírody. Monokultura není přirozená věc. Když se k tomu ještě přidají peníze, kterých se v zemědělství točí hodně a vy akorát vidíte, co všechno jsou pro ně lidi ochotni udělat, tak už přemýšlíte, jestli jste tu správně.

Někdy v roce 2004, ještě jako studentka, jsem si šla nakupovat po Praze a zavítala do Kotvy. Tam byl obchod – obchůdek - spíš takový stáneček s přírodní kosmetikou. Moje první setkání s přírodní kosmetikkou vůbec. Pár minut jsem tam stála a bylo jasno. Tak tohle chci dělat, chci prodávat přírodní kosmetiku. Jak? Netuším. Jenom vím, že to chci. Ale k tomu ještě vedla dlouhá a trnitá cesta. O tom zase někdy příště.

K oficiální distribuci jsem se dostala až na konci roku 2008. To už jsem měla vystudováno a něco málo odpracováno. Byla jsem diagnostik v molekulární laboratoři. Který se rozhodl, že bude prodávat kosmetiku. Když jsem svůj záměr komukoli sdělila, nejprve si mysleli, že jsem blázen. A vzápětí mě pasovali na avon lady. Tak nevím, která z těch dvou variant byla lepší. Nakoupila jsem první zboží z i+m, berlínské manufaktury a stala pro tuto manufakturu exkluzivním distributorem. Myslím, že v té době jsem byla jejich první zahraniční kontakt.

V roce 2011 k i+m přibyla Cosm´etika. Nejprve jsem ji měla v distribuci a pak jsem ji koupila. Tím se hodně změnilo. Práce se začala ubírat úplně jiným směrem. Rozdíl mezi prodejcem a majitelem je propastný. Už to není o tom, že něco nakoupíte a nabízíte. Najednou rozhodujete o úplně jiných věcech. Co do důležitosti, náročnosti, tak do financí. Je to zkrátka jiný level. 

V roce 2012 jsem se z vegetariána stala veganem. Už jsem o tom uvažovala dlouho. Když jsem věděla, co všechno se za mléčnými produkty skrývá, že to vlastně není úplně cruelty-free, tak mi to už dávno nechutnalo. Jednoho rána uzrál čas a mléko do kafe už jsem si nedala. Koupila jsem si sojové. Mimochodem, vegan jsem od té doby. Naučila jsem se dobře vařit, hodně jsem zhubla, prý zkrásněla a omládla. Co se týká mých fyzických sil, tak odpovídají tomu, jak mi bylo ve dvaceti letech. Začaly mi růst nové vlasy a to v docela velkém počtu.

V souladu s veganstvím jsem začala dělat i svoji práci a rozhodla jsem se, že Cosm´etika bude oficiálně vegan. Že také k něčemu bude. Nebude to jen další kosmetická značka. Že bude hlásat život bez využívání zvířat. Ukáže, že to jde i bez nich, bez utrpení, bez negativních emocí.

Následně přibyl do sortimentu alun. Psal se rok 2013. O tomto malém krystalickém zázraku a jak jsem k němu přišla, se dočtete mezi blogovými články.

Na konci roku 2014 jsem zařadila do sortimentu vlastní značku barev na vlasy. Jmenuje se Cosmetikabio. Než jsem se do této nové práce vrhla, vůbec mě nenapadlo, jak bude rozmanitá, co všechno bude obnášet, jak zajímavá je každodenní komunikace se zákaznicemi a že barvy na vlasy jsou nejširší kategorie kosmetiky, z toho, čemu se věnuju. Ani dekorativní kosmetika se tomu nevyrovná. Nesmírně si vážím toho, že zákaznice se na toto téma chtějí bavit, rády hledají to nejvhodnější, rády zkouší, jak namíchat pro ně nejlepší kombinace barev a výsledný odstín, ladí postupy a sdílí se mnou, jak se jim to daří, posílají mi dotazy, fotky před i po barvení a mám tak možnost jim poradit.

Tento příběh budu průběžně dopisovat, podle toho, co mi ještě život přihraje za zkušenosti, nápady a příležitosti.

Michaela

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.